Po koronavirové přestávce opět proběhl Měsíc filmu na školách
Mladí proti komunismu – to bylo tématem letošního ročníku projektu Měsíc filmu na školách, který už po sedmnácté připravila organizace Člověk v tísni v rámci vzdělávacího programu Jeden svět na školách. Kvůli problémům s celosvětovou epidemií se tento projekt na naši školu vrátil po dvou letech.
Jak už název tématu napovídá, hlavními hrdiny projektového dopoledne byli stateční mladí lidé, kteří se nebáli vzdorovat komunistické diktatuře. Z nabídky několika zajímavých osudů si žáci vybrali čtyři příběhy. Darina Šatavová a Natálie Havlíková, obě žákyně deváté třídy, posluchače nejprve přenesly do doby přelomu 40. a 50. let minulého století, kdy se k moci v naší zemi dostala komunistická strana, aby téměř okamžitě spustila nemilosrdné bezpráví a teror.
David Šalamoun, žák osmé třídy a rodilý Američan, který se věnuje lednímu hokeji, mluvil nejprve o svých hokejových začátcích v USA a v České republice, kam se před třemi lety rozhodli vrátit jeho rodiče. Plynule poté přešel k Augustinu Bubníkovi - ten byl ve svých 21 letech součástí vykonstruovaného procesu s Protistátní skupinou Modrý a spol., tedy hokejových mistrů světa, které komunisté bez milosti pozavírali na mnoho let těžkého žaláře. David tedy skvěle porovnal své štěstí v kontrastu s Bubníkovým neštěstím. Po krátké přestávce následovalo promítání dokumentárního filmu o Augustinu Bubníkovi, kdy se děti přesvědčily, jak málo stačilo k tomu, aby elita národa byla převálcována zločineckou zvůlí.
O Bedřišce Synkové, statečné skautce, která i přes komunistický zákaz skautingu u nás ilegálně vedla skautský oddíl v Praze-Radlicích, mluvila ve svém kroji skautka – Karolína Zemanová z osmé třídy. Spolužákům nejprve vysvětlila, kdo jsou vlastně skauti a co všechno dělají, poté už následovalo vylíčení bezpráví, kterému musela čelit Bedřiška Synková jen proto, že skauting byl pro tehdejší moc až příliš navázán na „imperialistickou cizinu“.
Na úplný závěr došlo na Jana Palacha, kdy Kateřina Mašínová z deváté třídy nejprve obeznámila přítomné s kontextem roku 1968, aby poté zmínila, proč byl Palachův čin potřebný z hlediska vytržení společnosti z letargie. Upozornila také na přínos Palachovy sebevraždy pro rok 1989, kdy v rámci Palachova týdne zaznamenala republika prostřednictvím masových demonstrací studentů jakousi předehru k sametové revoluci.
Poslední dvě hodiny byly věnovány besedě s velice zajímavým pamětníkem. Byl jím Hynek Mašata, učitel českého a anglického jazyka ze střední pedagogické školy v Horních Drahovicích. Pamětník vyprávěl žákům o svém dětství a dospívání v dobách nejhlubší normalizace, dále také o tom, co vše bylo ve škole jinak v době před rokem 1989 a jak moc i školní prostředí ovlivňovala politika. Zmínil zároveň období těsně po listopadu 1989, kdy už studoval na vysoké škole a v neposlední řadě se dětem pokusil vysvětlit, jak moc velké mají štěstí, že i přes všechny peripetie současného světa žijí v době, ve které žijí.
Kromě výše zmíněného programu byla ve škole také instalována tematická výstava, kde se děti i rodiče mohli seznámit s osudy mnoha dalších mladých lidí, kteří byli různými způsoby perzekuováni minulým režimem. Ve fotokoutku měly všechny děti z druhého stupně možnost nechat se vyfotografovat s Janem Palachem a Augustinem Bubníkem, které z pevného kartonu v téměř životních velikostech vytvořila paní učitelka Barbora Vymazalová.
