Ladislav Bača, František Mertl, Eliška Franzová, Petr Machart nebo Štěpánka a Anežka Nečovi – to jsou jména několika dětí, jež navštěvují základní školu 1. máje v karlovarské čtvrti Dvory. Michaela Bačová, Ivana Mertlová, Ivana Franzová, Veronika Machartová nebo manželé Petr a Michaela Nečovi, to jsou pro změnu jména kantorů či dalších zaměstnanců, kteří v téže škole působí. Shoda příjmení ovšem není náhodná, jedná se totiž o rodiče a jejich potomky. S lehkou nadsázkou se proto dvorská škola může označovat za školu rodinnou.
„Již vloni na podzim mi došlo, že je nejvyšší čas přemýšlet, kam nastoupí malý do první třídy,“ popisuje učitelka Michaela Bačová a dodává: „Nebydlíme ve Dvorech, proto se mi logicky nabízela možnost, aby nastoupil do školy co nejblíže domovu, tím spíš, že ji máme prakticky přes silnici. Ale čím více jsem o tom všem přemýšlela, tím více jsem své původní rozhodnutí začala přehodnocovat. Ve Dvorech učím i s přestávkou v podobě mateřské dovolené téměř deset let a přiznám se, že coby začínající učitelka jsem měla z výběru pracoviště zpočátku obavy. Mnoho lidí z mého okolí mi líčilo, že je to „ve Dvorech“ téměř jako ve známém filmu Bastardi, ovšem moje zkušenost je za tu dobu zcela opačná. Velice rychle jsem se tu aklimatizovala a zjistila, že i díky skvělým kolegyním a kolegům není škola rozhodně nijak zkostnatělá a nabízí dětem nejen dobrou a zajímavou výuku, ale také velký výběr kroužků. V neposlední řadě u nás máme úžasné vychovatelky ve školní družině, které díky různým aktivitám, dlouhodobým soutěžím apod. způsobily, že mě syn přemlouvá, aby z družiny ještě nemusel domů, což také není zrovna obvyklé“ uzavírá se smíchem Bačová, její kolegyně z kabinetu Ivana Mertlová, která má syna ve druhé třídě, souhlasně přikyvuje a doplňuje, že pro ni bylo v rámci rozhodování, kam umístit své dítě, směrodatné i to, že má škola skvělé technické vybavení.
Veronika Machartová, třídní učitelka páté třídy a zároveň maminka žáčka čtvrté třídy na téže škole, myslí i na budoucnost a rozšiřuje rodinné zkušenosti s dvorskou školou: „K naší škole mají vztah i obě mé neteře. Ta starší už studuje na střední škole a její mladší sestra je momentálně v deváté třídě a také by ráda zkusila středoškolské studium. Já osobně proto oceňuji ještě jednu důležitou věc - mezi pestrou nabídkou kroužků a doučování je i příprava na přijímací zkoušky na střední školu. Samozřejmě zdarma. To není zase až tak obvyklé a většinou to rodiče musí řešit poměrně nákladným doučováním u specialistů,“ chválí tento nadstandard Machartová s tím, že i její syn tuto možnost za pár let jistě rád využije.
Hned dvě děti mají v místě svého pracoviště i manželé Nečovi. Michaela je vedoucí vychovatelkou školní družiny a Petr vyučujícím češtiny a dějepisu na druhém stupni. „Víte, já to řeknu zcela otevřeně, protože tu působím patnáct let, a tak si myslím, že už jsem tady leccos zažil,“ začíná své povídání Petr Neč. „Nebudu lhát, že u nás nikdy nedocházelo k nějakým náznakům šikany, záměrně jsem ale použil slovo ´náznakům´;, pro mě je zcela směrodatné to, jak se ke vzniklým problémům škola staví. Mám totiž tu zkušenost, že pokud k něčemu takovému čas od času opravdu dojde, pan ředitel ani paní zástupkyně rozhodně nestrkají hlavu do písku, aby si škola náhodou nepokazila pověst, ale naopak vše vždy důsledně a okamžitě řeší. Pokud je zapotřebí, tak i ve spolupráci se státními orgány. Na různých školeních či seminářích se pravidelně setkávám s učiteli z celého regionu, proto vím, že na některých jiných školách je tomu z důvodu, který jsem zmínil, přesně naopak. První dceru jsem proto do Dvorů přihlásil hlavně proto, aby se ve škole cítila bezpečně, což se také děje a za pět let jsem v tomto ohledu nemusel nikdy nic řešit, a tak jsem minulý rok bez jakéhokoliv zaváhání přihlásil do školy i mladší dceru. To, že jsou na prvním stupni úžasné kolegyně, kterým zcela důvěřuji a často se od nich nechám inspirovat, to je jen přidaná hodnota,“ popisuje anabázi spojenou s povinnou školní docházkou svých dětí učitel Petr Neč.
I v minulých letech ale měli různí zaměstnanci ve škole své potomky, pokrytecky v tomto ohledu nevyčnívá ani samotný ředitel, o kterém už v článku padlo slovo. Jmenuje se Jiří Kopárek a i on svěřil zaměstnancům do péče své obě děti. „Opravdu vím, jak je základní škola pro děti zásadní a právě proto jsem se spolehl na naše učitele. Za pravdu mi dala cesta vzděláním obou mých ratolestí. Dcera v červnu s vyznamenáním absolvovala VOŠ zdravotnickou. Kývla na nabídku náborářů a má dobrou práci se zajímavými bonusy v Praze. Syn je v 5. ročníku na právech, již také pracuje. Přestože je student, mohl si vybrat z nabídek tří významných firem.“
コメント