V průběhu ledna a února jsme realizovali dotazníkové šetření. Cílem bylo získání informací o tom, jak jednotlivé skupiny účastníků vzdělávacího procesu vnímají distanční výuku v naší škole. Na otázky tedy odpovídali žáci, rodiče i učitelé. Myslíme, že pozitiva v posouzení práce naší školy převažují. Vždy se najde jednotlivec s výrazným extrémními názory. I ty samozřejmě vnímáme, ale stěžejními jsou pro nás ty většinové. Níže v přiložených souborech si můžete podrobně prohlédnout a posoudit všechny výsledky sami. Kromě uzavřených otázek (výběr z nabídnutých možností odpovědí) mohli účastníci přidávat otevřené odpovědi, komentáře a podněty. Nelze se vyjádřit ke každému z nich, ale několik motivů se se opakovalo častěji a určitě stojí za to je zmínit a na některé zareagovat.

​

Rodiče

 

Celkové špatné dopady distanční výuky – víme, plně souhlasíme, ale z naší pozice nezměníme. S postupem času cítíme, jak se situace zhoršuje. Dopad na psychiku a motivaci žáků i učitelů je velký. Absenci osobního kontaktu negativně vnímají žáci i učitelé.

Ani jako učitelé se dětem v řadě negativních chvílí (ztráty pozornosti, úniky na sociální sítě, atd.) nemůžeme divit. Víme to. Ale… „nechat to být“ nemůžeme. Jsme přesvědčeni, že jasný režim s jasně danými pravidly je nyní dvojnásob nutný. Bez něj by se nám zhoršili i ti, kteří fungují, snaží se a zvládají. A další by pak již nedělali vůbec nic.

 

Nutnost velké práce doma rodičů s dětmi, moc hodin online výuky – systém, který jsme u nás zvolili, je nastavený tak, abychom co nejvíce kopírovali denní režim standardní výuky. Cílem je udržet u dětí „školní“ návyky – pravidelné vstávání, příprava na hodiny, přestávky. Usnadňuje jim to celkový přístup. Ve školách, kde mají podstatně méně hodin online a daleko více samostatné práce, mají žáci velké problémy s organizací vlastního času a daleko snáze pak unikají a rezignují. Současně nám jde o to, aby maximum výuky proběhlo během online hodin, a to buď s přímou výukou učitelem, nebo se samostatnou prací, ale za online přítomnosti učitele, který může poradit, pomoci. Míra zátěže pro rodiče klesá. Víme, že ne úplně, ale věříme, že podstatně.

Čím mladší děti, tím je to pro rodiče samozřejmě horší. S přibývajícím věkem dětí pak rodiče častěji na otázku „Učíte se doma se svým dítětem ve srovnání s běžnou prezenční výukou více, nebo méně?“ odpovídají – zhruba stejně.

 

Komunikace – ze strany školy – ano, v některých ohledech se můžeme zlepšit. Komunikace na přímé podněty až na výjimky funguje. Jde spíše o určité pravidelné přímo nevyžádané informování o aktuální situaci, problémech a úkolech.

Aktuálně pracujeme na několika bodech, které se i tohoto týkají. Připravujeme online třídní schůzky a hledáme optimální organizaci a technické nastavení pro online konzultační hodiny učitelů.

 

„Setkávání“ žáků mimo výuku – ano, je pravdou, že takové setkání mohou některým pomoci si uvědomit, že v tom nejsou sami, podpořit je. Připravujeme zařazení třídnických setkání – bez výuky.

​

Vzkazy, podněty i výtky směřující na konkrétní učitele jim předáme a probereme možné změny.

 

Žáci

 

Co se na distanční výuce nejvíc líbí – „nemusí se vstávat tak brzo; nic; že jsem doma; …že mám lepší židli a nebolí mě zadek; že nikdo neřve jak pavián, že si můžem zápisky vytisknout; že při ní neni takový hluk a lépe se mi výuka poslouchá“

 

Co při online výuce nejvíc chybí – „nemuzu si povidat s kamosema o prestavce; kamarádi; nic online výuka je dobrá; není tak kvalitní; chybí mi docela škola, protože se doma nenaučím nic; nepochopím to tak jak ve škole“

 

Co bys na výuce změnil – „Lepší internetové připojení; Bez známek hodnotit aktivitu více s námi mluvit.; I když to nejde tak kamery aby jsme mohli mýt vypnuté; to aby žáci byli rychlejší; aby jssme dostávali méně domácích úkolů; Aby učitelé hned po ránu nebyly naštvaní.; aby nebylo tolik online-hodin; asi ani nic vyhovuje mi to tak jak to je; Přístup některých učitelů k výuce.“

 

Za všechny ve škole můžeme potvrdit, že kdyby to bylo na nás, ihned bychom přešli na běžnou výuku. Pro učitele to také není příjemné a řada problému, o kterých píší žáci, platí i pro nás (technika, výpadky, sekání, …).

​

Kamery – časté téma. Již jsme o tom psali („Věci řešitelné dvěma větami na chodbě, jen kývnutím či pohledem teď vyžadují dopisování, často několikanásobné. To je také jedním z důvodů, proč od dětí chceme, aby měly zapnuté kamery. Již jen odpověď kývnutím, zavrtěním či zvednutou rukou je obrovskou pomocí a učitelům to navíc pomáhá nemít pocit, že mluví do mlčící zdi s puntíky.“) Někteří žáci, a přibývá jich, i s kamerou zvládnou řadu dalších činností nesouvisejících s výukou. Co teprve úplně bez kamery.

Máme zkušenost, že kamera nejvíce vadí těm, kteří nejvíce lajdačí, mají potíže s odevzdáváním, atd.
 

Učitelé

​

„Věci mimo výuku“ – soustavné řešení potíží, které s výukou nesouvisí; časté „vypadnutí“ wifi u žáků (zajímavé, že stále u těch samých); docházky; odevzdávání prací měsíc po termínu; podvádění, opisování (CTRL+C , CTRL+V), lhaní některých rodičů – krytí dětí – boží mlýny, atd. – někdy až pocit bezmoci)